“Po čtyřech kilometrech jsi ztrácel na nejlepší zvířata 40 vteřin, tak co nám k tomu řekneš?,” ptá se Maaca Bajeříka v rozhovoru hned po doběhu Jukoly u Tampere. Ve výsledkové listině poprvé v historii svítí OOB TJ Turnov, a to na 98. místě! Píše se rok 2008 a Turnováci poprvé v historii klubu vyrazili na první velké severské štafety. A slavili velký úspěch v TOP100. O 11 let později svítí OOB TJ Turnov ve výsledcích slavné Jukoly znovu – na 139. místě a k TOP100 mnoho nechybělo. Bylo to opět parádní severské dobrodružství.

Jukola, největší orientační závod štafet na světě, největší sportovní akce ve Finsku. Přes 20 tisíc účastníků – 1964 sedmičlenných týmů mužů, 1721 čtyřčlenných týmů žen. Televizní přenos celé sobotní odpoledne a celou noc. Závody, na které pořadatelé nepřipravují jenom novou mapu a tratě, ale také budují nové silnice, zpevněné plochy a infrastrukturu potřebnou pro to, aby mohli bez problému hostit skandinávskou i světovou orienťáckou elitu.

https://www.facebook.com/OOBTURNOV/videos/2410854472467465/

Minule dva dny autem přes Pobaltí, letos pěkně letecky do Helsinek a pak dvě hodiny autem na sever. Pouze dva členové původního týmu se postavili na start i letos – Petr Fodor a Jindra Kořínek, jinak se tým zcela obměnil. Běželi jsme ve složení Daniel Wolf, Petr Fodor, Martin Luštický, Jindra Kořínek, Kryštof Hájek, Vít Zakouřil a Tomáš Thoř.

“Vzpomínky, když jsme přijeli sem do Finska, se vrátily, naskakuje mi z toho husí kůže a už se nemůžu dočkat, než mi tady Lušťa předá a vypustí mě do lesa,” vypráví Jindra Kořínek natěšeně facebookovým divákům na týmové předzávodní tiskovce. Před samotným závodem jsme stihli ještě čtyři modelové tréninky, abychom si zvykli na místní terén. Běžci nočních úseků si střihli i jeden trénink za tmy, na kterou si v červnovém Finsku museli počkat až do půlnoci. “Dva tréninky byly pěkný, povedly se mi. Ty druhý dva nějak nevyšly, ale propočítával jsem to a na řadě je teď ten povedenej,” usmíval se na tiskovce těsně před závodem nejmladší člen týmu Kryštof Hájek, který se připravoval na pátý úsek.

Sobota 20:00 místního času. Opouštíme s Žokejem (Petr Fodor) teplo krbu pronajaté chaty a vyrážíme vstříc centru závodů. Dva kilometry z parkoviště na shromaždiště k našemu zázemí mezi stany a příbytky ostatních závodníků a klubů. Patnáct minut do vstupu na předstart, poslední kontrola všeho: buzola, náhradní buzola, emitka (to je takový placatý finský čip), zalepené tkaničky, energy gel v kapsičce a dvě čelovky na hlavě. Zkouška hlavní čelovky, co to? Nesvítí?! To není možný, včera na nočáku svítila jak víno, přes den plně nabitá, před odjezdem svítila! Svléct, rozmontovat, vyzkoušet, smontovat, zapnout, nic. Tak rychle vymyslet rezervní řešení. Naštěstí Terka vytahuje z batohu ve stanu svou čelovku, je to risk, nevíme, jak je nabitá, ale mám kvalitní rezervu a předpoklad je, že tma ještě nebude úplná. Tak se z rezervní čelovky stává hlavní a s novou rezervní vyrážím na start. 22:30, řadí nás na úzkou silnici. Po stohlavých vlnách, deset lidí v řadě. S číslem 788 je to pro nás 8. vlna, v ní předposlední řada, což je asi 250m za prvními. To není úplně slibná pozice. Start!

https://www.facebook.com/OOBTURNOV/videos/385304295411786/?v=385304295411786

Na mapový start je to skoro kilometr a bezmála dvou tisícový dav se dává do pohybu. Mapu mám celou dobu ještě zabalenou, pevně ji držím a snažím se probojovávat davem vpřed. Moc to nejde, někteří jdou skoro pěšky a koridor je opravdu úzký. Za mapovým startem se startovní pole dělí, vyrážím na dlouhý postup víceméně rovně, pořád v davu. Chci běžet rychleji, ale nejde to. Pokaždé, když vyběhnu mimo had závodníků, tak běžím pomaleji a bere to hodně sil. Získávám vždy tak maximálně jedno místo a zase se musím poslušně zařadit. Přijdou první kontroly a začíná se zmatkovat a točit volantem. Naštěstí se mi daří najít své kontroly a přeskakovat do správné skupiny. V půlce závodu už to i docela běží a dýchá se lépe. Co čert ale nechtěl, zakopávám o kládu, snažím se chytnout větve, která mi ale stahuje z prstu buzolu. Svítím čelovkou dokola, hledám ji v mechu, ale nic. Ztrácím už příliš pozic. Nedá se nic dělat, vytahuji rezervní a jdu dál. Ještě, že jí mám. Závěr už je rychlejší a dostal jsem se do skupiny, která pěkně valí. Dlouhý doběh, předávka a je odpracováno!

I přes úvodní patálie začínáme nakonec dobře. 92. místo je trochu lepší než jsme čekali a jsme zatím tam, kde chceme být. Ačkoliv na shromaždišti je pořád vidět a na obzoru stále září poslední zbytky slunce, v lese už to bez čelovky rozhodně nejde. Začíná noc.

Běhat v severských terénech je pro Čechy obecně náročné. Jiná podložka a hlavně jiný styl orientace. V lese je minimum cest, oplocenek, jasných porostových tvarů, jak jsme zvyklí u nás. Člověk musí být pořád v mapě, jít od bodu k bodu, jakmile se ztratíte, hodně těžko se hledáte. Je to prostě trochu jiný level orienťáku. A pak se ještě dá běžet ve skandinávském terénu v noci.

Pro mapově nejtěžší práci byli vybráni Žokej a Lušťa. První úsek byl sice také už za snížené viditelnosti, ale v davu. Na druhém a třetím úseku už je pole o poznání více roztrhané a závodníci musí předvést perfektní mapový individuální výkon. “Hrozně mě znervózňovali lidi okolo, spousta lidí tam točilo volantem. Zastavoval jsem se tak kolikrát dřív a měl jsem pocit, že už tam ta kontrola musí být, ale byla ještě dál. Pak jsem to nechápal a bylo to blbý no,” nebyl příliš spokojen se svým výkonem na nejdelším a dost možná nejtěžším úseku závodu Lušťa, který běžel Jukolu poprvé v životě. Stejně jako Žokej před ním se ani on nevyvaroval dvou větších chyb, které nás stály několik míst v celkovém pořadí. “Paradoxně ta noc, které jsem se bál, byla možná lepší než pak, když se začalo rozednívat,” komentoval Lušťa proměnlivé světelné podmínky během jeho třináctikilometrového úseku. Časově jsme stále jeli podle vymyšleného plánu, ale celkově byl závod rychlejší než bylo předpovídáno a nejlepší týmy běžely rychleji než pořadatelé plánovali. Po noci jsme se pohybovali na 195. místě a následovaly dva kratší úseky o zhruba osmi kilometrech.

Na ten první “rozednívací” byl nasazen Jindra. “Jako v každém závodě, šel jsem maximum, na co bohužel mám. Trochu mě mrzí, že jsem nešel něco lepšího, než na co nemám, ale užil jsem si to, bylo to pěkný,” líčil po doběhu. A i přes dvě chybičky v závěru se mu podařilo několik míst stáhnout a vyslat Kryštofa na jeho úsek, který už byl celý za světla. Naše mladá naděje se s tím poprala přesně, jak si vypočítal: Teď to vychází, že to vyjde. A vyšlo. Sice několik kontrol zkazil a nebyl s výkonem úplně spokojen, ale běžel přesně tak, jak jsme očekávali a dobrým časem i umístěním na úseku nás dostává zpátky ke 150. místu.

Na řadě jsou poslední dva delší úseky nad ránem. Vítek se zhostil toho předposledního s plánem valit to po vyšlapaných cestičkách, jak jen to půjde. Nakonec tyto úseky měly o dost jinou koncepci než ty noční, takže cestičky nešly využívat asi pořád, ale přeci jen Vítek už na severu strávil nějaký ten čas a počínal si na svém úseku zkušeně. Chybička v závěru na jedné z posledních kontrol znamenala sice pár ztracených míst, ale celkově to Vítek vytáhl zase kousek výš a vyslal Thora na finiš ze 145. místa.

Thořík, junior, který má přes zimu naběháno nejvíc z celého týmu byl nasazen na dlouhý a fyzicky náročný finiš. Sice už neměl tmu, a tak to bylo technicky jednodušší, ale zase slunce už rychle stoupalo nad obzor a z poměrně nízkých nočních teplot se začalo dělat pocitově solidní teplo. Thořík bojoval ve skupině srdnatě, v závěru se ještě pokusil utkat ve finiši s několika seveřany a nakonec z toho bylo 139. místo. V 8 hodin a 49 minut ráno, tedy po devíti hodinách a 49 minutách běhu a dlouhé probdělé noci, bylo dobojováno!

Pro srovnání, když jsme před 11 lety slavili TOP100, tak bylo na startu 1468 štafet. Letos jich bylo o pět set víc. Poměrově je tak vlastně 139. místo skoro lepší. Celkově určitě panuje obrovská spokojenost. Nejde ani tak o ten výsledek, ale o to, že se opět podařila skvělá reprezentace oddílu a turnovského orienťáku ve světě. O to, že obměněný a z části severem zatím poměrně neošlehaný tým dělilo jen pár chybiček od senzačního výsledku. O to, že naše mladé naděje podaly výborné výkony a získaly nesmírně cenné zkušenosti. O to, že je to prostě zábava a skvělý zážitek, pro který stojí za to dělat orienťák.

A příště tu stovku zase dáme! 16.-20.6.2021, Mynämäen, Finsko.

Ještě musíme doplnit, že naší výpravu tvořily i dámy, které bohužel nesložily nakonec ryze turnovský tým, ale běžely za severské kluby a běžely dobře. Šárka Sokolářová i Terka Chrástová bojovaly na posledním, nejdelším úseku dámské Venly, kde měly unikátní možnost porovnat se s nejlepšími závodnicemi na světě jako je Tove Alexandersson, Natalia Gemperle, Marika Teini, Minna Kaupi a další. Obě holky běžely na úseku ve třetí stovce pořadí a vyvarovaly se velkých chyb. Dále z turnovského oddílu běžel Pepa Neumann, který se nevešel do turnovského týmu, a tak finišoval finskému týmu Pihkaniskat. Kuba Dragowski běžel první úsek za Pargas IF na 85. místě.