Stejně jako v loňském roce jsme i letos odcestovali v čase jarních prázdnin do teplejších krajin nabíhat poctivé mapové kilometry a potrénovat rutinu práce s buzolou a mapou před blížící se sezónou. Loni to bylo jižní Maďarsko, letos jižní Itálie, konkrétně region Apulie a hornatý poloostrov Gargano. Celkem se nás v neděli 19. února sešlo na letišti v Bari všech 20 účastníků, což byl skoro zázrak, že nikdo neodpadl jako loni a podařilo se zkombinovat tři různé lety a příjezd Sváti na podobný čas. Vyzvedli jsme půjčená auta a frčeli nočními serpentinami přes hory do městečka Vico del Gargano, které se stalo na týden naší tréninkovou základnou.
Část týmu po doběhu finále KO sprintu v Peschici.
Na to, že jsme dorazili v pozdních nočních hodinách, tak přijetí bylo vřelé. Vítala nás delegace asi šesti zástupců našich ubytovatelů a vedení města a dostali jsme hned i pozvánku na audienci na radnici, kde byla naše výprava následně přivítána místními představiteli a dostali jsme pomeranče a další lokální produkty neboli „prodotti tipici“.
Pozvání na radnici bylo milým a příjemným překvapením od místních hostitelů.
Mapové tréninky jsme absolvovali v krasové oblasti náhorní plošiny Foresta Umbra. Pro mnohé to byla první nebo jedna z prvních zkušeností s takto náročným krasovým terénem vůbec, a tak první dny byly věnovány učení se, podle čeho se v takovém terénu orientovat a oprášení práce s buzolou. Protože bez ní to mezi závrty prostě nejde. Což si ostatně postupně všichni nějakou tou velkou chybou vyzkoušeli. A to i ti zkušení. Všechny nás překvapila poměrně náročná kamenitá podložka. Dle dostupných informací jsme čekali podložku běžečtější. Ale nedala nám vydechnout a postupně jsme poznali, že se mnohdy vyplatí běhat přes hluboké závrty a nabrat raději značné převýšení, než klopýtat přes kamenité vrcholky kopců a svahy.
Ukázka trati našeho závodního middlu v krasovém terénu Foresta Umbra.
Náročné lesní tréninky jsme proložili několika sprinty. Protože jižní Itálie nabízí dost možná nejlepší zmapované sprintové terény na světě. Pátek jsme navíc věnovali celý modelu na MČR v knock-out sprintu, kdy se po vzoru časového harmonogramu MČR ráno běžela kvalifikace na 10 – 12 minut a odpoledne pak semifinále na 6 – 8 minut se „self-choice farstou“ a následné finále na 8 minut v historickém centru městečka Peschici. Pro mnohé to byl highlight týdne a poznali jsme, jak moc je KO sprint intenzivní záležitost. A jak řekl Šulda: „To bylo tak skvělý, že možná zvážím svou účast na MČR v Písku.“
Ukázka trati finále přeboru kempu v KO sprintu. Mezi ženami ovládla těsný závěr finále Juditka, když přefinišovala Šárku i díky odvážné jiné volbě. Mezi muži došlo k těsnému finiši tří kluků z nějž vyšel vítězně Háječek před Chupčem a Šuldou. Finále „B“ ovládli Bára L. a Karatsi.
Věřím, že všichni si kemp v rámci možností užili i přes drobné komplikace a zranění či nachlazení jsme všechny tréninky odtrénovali ve velkém počtu a trošku zkrátili jenom ten úplně poslední – dvoučlenné štafetky, kde už na některých byla znát velká únava a závodili jsme s tmou. Všem patří poděkování za skvělý přístup. Teď je důležité si pořádně odpočinout a poté v tréninku navázat k přípravě směrem do sezóny.
Každý během týdne vyfikl nějakou tu chybu, někdo obří, bohužel párkrát i roznašeči. Ale kládu týdne získává rozhodně Šulda, který suverénně roznesl kontroly 2, 3, 4 na dlouhých postupech, pak natáčel na sběrce, kam nikdo dlouho nepřibíhal a až úplně ztracení závodníci odhalili, že všechny kontroly postavil sice hezky, ale o 400 metrů úplně jinam. Ještě že máme GPS hodinky a Honza dobrou paměť a lampiony se tak povedlo lokalizovat a posbírat.
V rámci jednoho z volnějších – bohužel zatažených – odpolední jsme zavítali se proběhnout po pláži a přilehlém křoví.
A ještě pár pohyblivých obrázků z kempu na oddílovém IG:
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zobrazit příspěvek na Instagramu
