Stejně jako v loňském roce jsme i letos odcestovali v čase jarních prázdnin do teplejších krajin nabíhat poctivé mapové kilometry a potrénovat rutinu práce s buzolou a mapou před blížící se sezónou. Loni to bylo jižní Maďarsko, letos jižní Itálie, konkrétně region Apulie a hornatý poloostrov Gargano. Celkem se nás v neděli 19. února sešlo na letišti v Bari všech 20 účastníků, což byl skoro zázrak, že nikdo neodpadl jako loni a podařilo se zkombinovat tři různé lety a příjezd Sváti na podobný čas. Vyzvedli jsme půjčená auta a frčeli nočními serpentinami přes hory do městečka Vico del Gargano, které se stalo na týden naší tréninkovou základnou.
Na to, že jsme dorazili v pozdních nočních hodinách, tak přijetí bylo vřelé. Vítala nás delegace asi šesti zástupců našich ubytovatelů a vedení města a dostali jsme hned i pozvánku na audienci na radnici, kde byla naše výprava následně přivítána místními představiteli a dostali jsme pomeranče a další lokální produkty neboli „prodotti tipici“.
Mapové tréninky jsme absolvovali v krasové oblasti náhorní plošiny Foresta Umbra. Pro mnohé to byla první nebo jedna z prvních zkušeností s takto náročným krasovým terénem vůbec, a tak první dny byly věnovány učení se, podle čeho se v takovém terénu orientovat a oprášení práce s buzolou. Protože bez ní to mezi závrty prostě nejde. Což si ostatně postupně všichni nějakou tou velkou chybou vyzkoušeli. A to i ti zkušení. Všechny nás překvapila poměrně náročná kamenitá podložka. Dle dostupných informací jsme čekali podložku běžečtější. Ale nedala nám vydechnout a postupně jsme poznali, že se mnohdy vyplatí běhat přes hluboké závrty a nabrat raději značné převýšení, než klopýtat přes kamenité vrcholky kopců a svahy.
Náročné lesní tréninky jsme proložili několika sprinty. Protože jižní Itálie nabízí dost možná nejlepší zmapované sprintové terény na světě. Pátek jsme navíc věnovali celý modelu na MČR v knock-out sprintu, kdy se po vzoru časového harmonogramu MČR ráno běžela kvalifikace na 10 – 12 minut a odpoledne pak semifinále na 6 – 8 minut se „self-choice farstou“ a následné finále na 8 minut v historickém centru městečka Peschici. Pro mnohé to byl highlight týdne a poznali jsme, jak moc je KO sprint intenzivní záležitost. A jak řekl Šulda: „To bylo tak skvělý, že možná zvážím svou účast na MČR v Písku.“
Ukázka trati finále přeboru kempu v KO sprintu. Mezi ženami ovládla těsný závěr finále Juditka, když přefinišovala Šárku i díky odvážné jiné volbě. Mezi muži došlo k těsnému finiši tří kluků z nějž vyšel vítězně Háječek před Chupčem a Šuldou. Finále „B“ ovládli Bára L. a Karatsi.
Věřím, že všichni si kemp v rámci možností užili i přes drobné komplikace a zranění či nachlazení jsme všechny tréninky odtrénovali ve velkém počtu a trošku zkrátili jenom ten úplně poslední – dvoučlenné štafetky, kde už na některých byla znát velká únava a závodili jsme s tmou. Všem patří poděkování za skvělý přístup. Teď je důležité si pořádně odpočinout a poté v tréninku navázat k přípravě směrem do sezóny.
Každý během týdne vyfikl nějakou tu chybu, někdo obří, bohužel párkrát i roznašeči. Ale kládu týdne získává rozhodně Šulda, který suverénně roznesl kontroly 2, 3, 4 na dlouhých postupech, pak natáčel na sběrce, kam nikdo dlouho nepřibíhal a až úplně ztracení závodníci odhalili, že všechny kontroly postavil sice hezky, ale o 400 metrů úplně jinam. Ještě že máme GPS hodinky a Honza dobrou paměť a lampiony se tak povedlo lokalizovat a posbírat.
V rámci jednoho z volnějších – bohužel zatažených – odpolední jsme zavítali se proběhnout po pláži a přilehlém křoví.
A ještě pár pohyblivých obrázků z kempu na oddílovém IG:
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zobrazit příspěvek na Instagramu