Po dlouhém zimním tréninkovém období se na začátku května uskutečnily nominační závody na sprintové světové poháry, které se odehrávaly ve Švýcarsku a v Itálii. Z turnovských závodnic a závodníků se podařilo nominovat Barboře Matějkové, Janě Pekařové a Michaele Novotné.
První zastávka světového poháru se odehrávala ve Švýcarských městech Zofingen a Olten. Na programu byl KO sprint, kdy se nejprve odehrála kvalifikace v pátek a zbylá kola následující den. Poté v neděli byl program zakončen sprintem. V pátek si pro nás pořadatel připravil poměrně těžkou kvalifikaci, která se odehrávala v uličkách starého městečka a následně v přilehlém parku, kde byl vybudován umělý labyrint. Z našich holek postoupila pouze Barbora Matějková, která se umístila na 8. místě ve své kvalifikační skupině. Míša s tratí bojovala velice statečně a i když to na postup nestačilo, tak nasbírala mnoho cenných zkušeností. Já jsem se bohužel poslední týdny velice trápila s psychickými problémy (kvůli škole a nátlaku okolí), a tak jsem kvalifikaci nezvládla a tělo mi selhalo.
Další den se tedy na startovní čáře objevila jen Barča, která se toho nebála a vydala se vstříc přímé nominaci na MS, které se tento rok koná ve Skotsku. Během čtvrtfinále měly dívky stejnou trasu, nebylo použito žádné fárstování ani self-choice, tudíž byly k vidění opravdu úctyhodné běžecké souboje až do posledních metrů. Bára si s tratí poradila nadmíru dobře, když se jí podařilo postoupit z prvního místa do semifinále. Během semifinále už byla použita metoda self-choice, kdy si závodníci vybírali ze 3 variant, které se odehrávaly v poměrně těžké pasáži, kde, kdo nevěděl přesně kde je, tak se velice těžko pak hledal. Bára se nakonec umístila na 4. místě, což znamenalo dělené 10. místo v konečném pořadí.
V neděli pro nás pořadatelé připravili poměrně dlouhý sprint, kdy většina z nás na trati strávila skoro 17 minut. Celá trať byla poměrně rozmanitá. Nejprve závod začínal v zástavbě na kraji města. Poté se závod přesunul do areálu místního školního kampusu, ze kterého závodníci vbíhali do pasáže s více úrovněmi. Den před závodem jsme měli pořádnou naléjvárnu, jak můžeme proběhnout dané pasáže, takže to pro nás nebylo nakonec tak náročné a s přehledem jsme se posunuli do poslední části závodu, která byla složena ze starého města a ještě jedné víceúrovně, která ale nebyla předtím v pokynech, takže mnoho závodníků bylo nemile překvapeno na závěr závodu. Naše holky se seřadily v 8 sekundách za sebou, i když každá během závodu někde udělala chybku.
Další dopoledne jsme vyrazili do Itálie, kde se odehrávalo druhé kolo světového poháru. Jelikož nás závody čekaly až o víkendu, tak jsme během týdne absolvovali každý den mapový trénink, abychom se mohli více sblížit s terénem. V pátek večer nás čekal pořádný rozbor možných variant sobotního sprintu. Pořadatelé si pro nás připravili totiž poměrně speciální sprint, který se skládal z mnoha rozmanitých částí.
V první části jsme museli hned naskočit do terénu, kde bylo občas náročné vyčíst, jestli bude lepší se vydat přímo pod čarou zarostlým kopcem nebo přes cestičky, které byly velmi spletité a místy byly tak ostře zalomené, že se mnoho závodníků zranilo hned při začátku závodu. V druhé části závodu jsme se přes víceúrovňové schody a jeskyně dostali do areálu místního zámečku. Poté už nás čekal přesun do úzkých uliček městečka Voltri. Nakonec jsme podběhli silnici a čekal nás už jen finiš po pláži mezi loďkami. Já a Bára jsme závod rozběhly velmi pěkně, kdy jsme se pohybovaly v první desítce a vypadalo to, že bychom mohly zaútočit na velmi vysoké pozice. Bohužel jsme se nevyvarovaly chyb, a tak se nám rozplynula naděje na životní výsledek. Já jsem skončila na 44. místě a Bára na 49. místě. Míša se snažila na trati nechat také své maximum, bohužel však není každý den posvícení a Mišce to bohužel též nesedlo ten den. Během trasy udělala pár větších a menších chybek, které jí stály cenné vteřiny a tak skončila na 74. místě.
Poslední den nás čekaly sprintové štafety, které se odehrávaly v přímořském městečku Nervi. Bára a já jsme rozbíhaly českou 1. a 3. Štafetu. V průběhu závodu se pořadí různě přelívalo a balík se stále držel dosti pohromadě, což se mi vymstilo na mnoha kontrolách, kde jsem kvůli velkému návalu závodnic byla příliš daleko od kontroly, takže jsem se musela kvůli ražení vracet, jelikož jsem si nebyla jistá, zda jsem orazila kontrolu či ne. Před koncem závodu přišla poměrně zásadní volba na kontrolu číslo 16. Ten kdo si nevšiml mostku byl velmi nemile překvapen a čekala ho dost nemilá obíhačka, která zhatila veškeré snahy o dobrý výsledek. Barča tuto pasáž ustála a tak předávala na 8. místě. Já jsem bohužel nedočetla pečlivě mapu a ještě mi opět nerazila kontrola, proto to pro mě znamenalo v cíli 33. místo. První český tým běžel během závodu famózně a tak se v cíli mohli nakonec radovat z parádního 3. místa. Abych však nezapomněla, tak i Míša na štafetách bojovala statečně. Bohužel musela běžet MIXovou štafetu, jelikož nás na světový pohár jelo 7 holek a 7 kluků, ale i tak se velmi snažila a dala do závodu co nejvíc to šlo.
Celá tato akce nám určitě dala mnoho pozitivních i negativních impulzů ohledně našich slabin či naopak silných stránek. I když se nám ne vždy dařilo podle představ, tak jsme si s děvčaty alespoň mohly užít atmosféru těchto závodů a mohly jsme si oťukat terény, které u nás v ČR jen těžko můžeme nalézt.
